Tento článek se zabývá srovnáním pojmu snění v díle Carlose Castanedy s přihlédnutím k publikaci Alana Hardmana Toltécká kniha moudrosti.
Tedy: Jak léta běžela, vyjevily se mi dva poněkud odlišné pohledy na něco, co se v obou pracech nazývá snění.
První pohled C. Castanedy resp. dona Juana Matuse, toltéckého čaroděje a muže poznání a Castanedova učitelese týká toho, že je možné probudit se ze snu, který se zdá "snivci" v době, kdy spí. Určitou technikou lze dosáhnout uvědomění si toho, že se mi zdá sen, že teď spím a vím, že spím. Takové zjištění může být natolik šokantní, že se v tu chvíli zcela probudíme. Není to zdaleka věc jednoduchá, přestože C.C. tvrdívá opak. Don Juan říká, že v tu chvíli zjišťujeme pravdu o sobě, o světě, o vesmíru. Protože jakmile se probudíme ve snu, je možné vše. Stačí si to jen uvědomit. Technika spočívá v tom, že je třeba ve snu najít svoje ruce, podívat se na ně. V tu chvíli přichází uvědomění, že spíme a zdá se nám sen.
Jednou jedinkrát se mi tohle podařilo. Zvedl jsem ve snu své ruce před oči a uvědomil si, že sním. Okamžitě jsem si tehdy přál letět. Tak jsem letěl. A jelikož všechno bylo tak trochu neskutečné, jak už to ve snech bývá, nenapadlo mě tehdy nic lepšího, než si přát, aby mi z prstů na rukou za letu vycházely červené čáry. Tak se stalo. Letěl jsem v Praze nad Karlovým náměstím a za mnou zůstávaly jemné pruhy načervenalé energie. Od té doby nic. Přiznávám, že mé úsilí by léty poněkud rozmělněno, což přičítám jisté roztříštěnosti vědomí o snění, o čemž pojednám vzápětí.
Juan Matus říká, že ve snění se lze podívat kamkoli ve vesmíru. A dovolím si upozornit i na pozoruhodnou knihu od (českého?) autora jménem Gato - Učebnice lucidního (oficiální termín) snění. Je zde zmíněna i technika buddhistických mnichů, kteří jdou ještě dál a ovládají schopnost být bdělý i ve spánku BEZE snů. Což pro mne zůstává naprostým sci-fi, protože kde není sen, není ani možnost najít své ruce ani jinou část těla (don Juan tvrdí, že ruce jsou pouze pomůcka, že se dá ve snu najít i "pindík". Což nemám vyzkoušeno.), tudíž zde pro snivce chybí jakýkoli záchytný bod.
Tento typ snění byl zkoumán i v USA na Stanfordské univerzitě, kdy spící osoba, napojená na přístroje, které monitorovaly mozkové vlny při spánku, byla schopna ve spánku pohnout rukou na znamení toho, že si je vědoma, že spí. Toto popisuje Stephen LaBerge v knize, jejíž název jsem momentálně zapomněl a jsem líný to googlit. (Snad příznačně Lucidní snění?)
Druhý typ snění rozebírá (a uvádí tak trochu celou věc do zmatku) Alan Hardman, prezentující se jako toltécký mistr a žák Miguela Ruise, autora Čtyř dohod ve své knize Toltécká kniha moudrosti. Jedná se o komplexně se tvářící a velmi čtivě sepsanou práci, o které nicméně nedokážu nenapsat, že je poplatná současné době a rozmachu duchovních seminářů, a ve které je učení dávných Toltéků přeformulováno tak, aby vše pochopil i průměrný hledající. Některá problematická témata jsou pro jistotu úplně vypuštěna, a o těch snad jindy...
Nuže, Hardman (a Ruis) ve svém výkladu toltéckého umění snít říká, že všichni sníme sen, sen planety. Sníme to, že je svět nepřátelský, že nejsme dost dobří a že je třeba bojovat o přežití. Je to sen o strachu (sic!). Tenhle sen doznává změn od člověka k člověku a závisí na společenském paradigmatu.
Z tohoto snu je výhodné se probudit. Toltékové rozeznávají svět zjevený a nezjevený a oba světy považují v zásadě za nepochopitelné. Probudíme-li se ze snu planety, sníme sice dál, ale protože už jsme si vědomi toho, že vše je sen (napadá mě zde citát z filmu Twin Peaks: Ohni se mnou pojď - Žili jsme ve snu, David Lynch je ostřílený a otrlý meditátor), že sníme vědomě, můžeme se stát tvůrci vlastního snu.
Tohle srovnání mne nutí k myšlence, která je opět ezotericky zcela nekorektní, což mne baví a sice, že je-li učení příliš nepochopitelné, namáhavé a neuvěřitelné, je třeba ho přizpůsobit i nám, blbým. Jinými slovy: don Juan učí umění snění během spánku. A sám Castaneda přiznává, že to co mu don Juan říkal, je tak nepochopitelné, že nelze jinak, než vše brát doslova doslova.
Včetně létavců, kteří nás olizují svými tlustými jazyky.
