pondělí 29. prosince 2014

O sebedestrukci a rodičovství



Mentální, skrytý program sebedestrukce je neúprosný. Projevuje se skrytě a jeho nejviditelnějším projevem je nenávist namířená proti sobě samé/mu. Je to zničující síla, která působí na člověka i jeho okolí. V praxi to znamená, že se okolnosti našeho života spojují proti nám způsobem, v němž naše tápající mysl nachází potvrzení o strašlivosti světa.

pátek 19. prosince 2014

Stopovat své vnímání



Bojovník ví, že čeká a také ví nač čeká a zatímco čeká, pase se očima na světě. Nejvyšší vrchol, kterého může bojovník dosáhnout, je radost.

středa 10. prosince 2014

Vidím,



že Carlos Castaneda se mi v blogu vyskytuje stále častěji, a proto se nebudu bránit tomu, aby se zde vyskytoval i dál. Byly doby, kdy bych býval dal nevímco, abych mohl nahlédnout celý Castanedův a don Juanův svět, svět čarodějů, z pohledu někoho - jak to říct - mně dostupnějšího, než jsou ti dva, kteří již opustili tento svět. Z pohledu člověka, jemuž se tento svět stal východiskem a jehož kulturní prostředí je o něco blíže mému, než sonorská poušť. Ale nezbylo mi nic jiného, než dál fascinovaně zkoumat tento svět a sebe sama a nacházet odpovědi sám. Proč to říkám, protože třeba blog jako je tenhle, bych byl nejspíš nadšeně uvítal. I když jsem si vědom toho, že i zde jsou jen slova. Byť s přidanou hodnotou osobního zážitku.

Muž, který běžel



O nočním běhu, o divém muži, strachu a bláznovství. Tváří v tvář neznámému stojíme na vrcholu svých sil.

Zmatení Toltéků



Mitote. Toltécký výraz pro peyotlový, mezkalinový obřad. Setkání mužů, (hledajících) Poznání. Carlos Castaneda vydal svou první knihu Učení dona Juana v roce 1968 a popisuje v ní události, které se mu přihodily počínaje rokem 1961 a dále. Uvádím to proto, že vše, včetně použitých výrazů či názvosloví jsou tak datovány o více než 30 let dříve, než novodobé toltécké říkání Miguela Ruize.

úterý 2. prosince 2014

O minulých životech a nesmrtelnosti



Paní Míla Lukášová, terapeutka, zabývající se regresními terapiemi a tudíž minulostí a minulými prožitky profesionálně, začala svou pozoruhodnou přednášku s názvem Temné stránky naší osobnosti touto větou: 

"Nevím, zda existují minulé životy."

Tak. V následujícím pojednání se pokusím zpracovat dvojí pohled na nesmrtelnost a přikládám varování pro pokročilé hledače duchovna, jelikož se s největší pravděpodobností opět dopustím ezoterické nekorektnosti.

pondělí 1. prosince 2014

To nejlepší z Castanedy

Abych navázal na Castanedu a všechny ostatní neuvěřitelnosti kalibrem, jaký si ne/lze představit, aniž bych věc jakkoli zlehčoval, nemohu jinak, než začít u toho úplně nejšílenějšího, nejneuvěřitelnějšího, nejmasakrózněšího tématu a tím jsou Létavci. 

Muž, který byl - Příručka bojovníka (ukázka)

Následující, ani ne tak článek jako spíš výtah, je malý vzorek Příručky bojovníka, kterou jsem sestavil na základě knih Carlose Castanedy Příběhy síly, Dar orla a Vnitřní oheň. Místo abych se namáhal teoriemi a chytristikou zda jde o fikci či ne, rozhodl jsem se uvést tato učení do praxe.

Snění v díle Carlose Castanedy

Tento článek se zabývá srovnáním pojmu snění v díle Carlose Castanedy s přihlédnutím k publikaci Alana Hardmana Toltécká kniha moudrosti.

Tedy: Jak léta běžela, vyjevily se mi dva poněkud odlišné pohledy na něco, co se v obou pracech nazývá snění.
První pohled C. Castanedy resp. dona Juana Matuse, toltéckého čaroděje a muže poznání a Castanedova učitelese týká toho, že je možné probudit se ze snu, který se zdá "snivci" v době, kdy spí. Určitou technikou lze dosáhnout uvědomění si toho, že se mi zdá sen, že teď spím a vím, že spím. Takové zjištění může být natolik šokantní, že se v tu chvíli zcela probudíme. Není to zdaleka věc jednoduchá, přestože C.C. tvrdívá opak. Don Juan říká, že v tu chvíli zjišťujeme pravdu o sobě, o světě, o vesmíru. Protože jakmile se probudíme ve snu, je možné vše. Stačí si to jen uvědomit. Technika spočívá v tom, že je třeba ve snu najít svoje ruce, podívat se na ně. V tu chvíli přichází uvědomění, že spíme a zdá se nám sen. 

Jednou jedinkrát se mi tohle podařilo. Zvedl jsem ve snu své ruce před oči a uvědomil si, že sním. Okamžitě jsem si tehdy přál letět. Tak jsem letěl. A jelikož všechno bylo tak trochu neskutečné, jak už to ve snech bývá, nenapadlo mě tehdy nic lepšího, než si přát, aby mi z prstů na rukou za letu vycházely červené čáry. Tak se stalo. Letěl jsem v Praze nad Karlovým náměstím a za mnou zůstávaly jemné pruhy načervenalé energie. Od té doby nic. Přiznávám, že mé úsilí by léty poněkud rozmělněno, což přičítám jisté roztříštěnosti vědomí o snění, o čemž pojednám vzápětí.

Juan Matus říká, že ve snění se lze podívat kamkoli ve vesmíru. A dovolím si upozornit i na pozoruhodnou knihu od (českého?) autora jménem Gato - Učebnice lucidního (oficiální termín) snění. Je zde zmíněna i technika buddhistických mnichů, kteří jdou ještě dál a ovládají schopnost být bdělý i ve spánku BEZE snů. Což pro mne zůstává naprostým sci-fi, protože kde není sen, není ani možnost najít své ruce ani jinou část těla (don Juan tvrdí, že ruce jsou pouze pomůcka, že se dá ve snu najít i "pindík". Což nemám vyzkoušeno.), tudíž zde pro snivce chybí jakýkoli záchytný bod.

Tento typ snění byl zkoumán i v USA na Stanfordské univerzitě, kdy spící osoba, napojená na přístroje, které monitorovaly mozkové vlny při spánku, byla schopna ve spánku pohnout rukou na znamení toho, že si je vědoma, že spí. Toto popisuje Stephen LaBerge v knize, jejíž název jsem momentálně zapomněl a jsem líný to googlit. (Snad příznačně Lucidní snění?)

Druhý typ snění rozebírá (a uvádí tak trochu celou věc do zmatku) Alan Hardman, prezentující se jako toltécký mistr a žák Miguela Ruise, autora Čtyř dohod ve své knize Toltécká kniha moudrosti. Jedná se o komplexně se tvářící a velmi čtivě sepsanou práci, o které nicméně nedokážu nenapsat, že je poplatná současné době a rozmachu duchovních seminářů, a ve které je učení dávných Toltéků přeformulováno tak, aby vše pochopil i průměrný hledající.  Některá problematická témata jsou pro jistotu úplně vypuštěna, a o těch snad jindy...

Nuže, Hardman (a Ruis) ve svém výkladu toltéckého umění snít říká, že všichni sníme sen, sen planety. Sníme to, že je svět nepřátelský, že nejsme dost dobří a že je třeba bojovat o přežití. Je to sen o strachu (sic!). Tenhle sen doznává změn od člověka k člověku a závisí na společenském paradigmatu. 

Z tohoto snu je výhodné se probudit. Toltékové rozeznávají svět zjevený a nezjevený a oba světy považují v zásadě za nepochopitelné. Probudíme-li se ze snu planety, sníme sice dál, ale protože už jsme si vědomi toho, že vše je sen (napadá mě zde citát z filmu Twin Peaks: Ohni se mnou pojď - Žili jsme ve snu, David Lynch je ostřílený a otrlý meditátor), že sníme vědomě, můžeme se stát tvůrci vlastního snu. 

Tohle srovnání mne nutí k myšlence, která je opět ezotericky zcela nekorektní, což mne baví a sice, že je-li učení příliš nepochopitelné, namáhavé a neuvěřitelné, je třeba ho přizpůsobit i nám, blbým. Jinými slovy: don Juan učí umění snění během spánku. A sám Castaneda přiznává, že to co mu don Juan říkal, je tak nepochopitelné, že nelze jinak, než vše brát doslova doslova. 

Včetně létavců, kteří nás olizují svými tlustými jazyky.

Muž, který prudil

Téma Muže, který prudil, je uzce spjaté s Mužem, který se bál, neboť strach je tak ponižující, že ztrácíme úctu sami k sobě. Muž, který prudí, či jak je mi milejší Muž, který nasraně mlčí, nastupuje ve chvílích největšího zmaru a ponížení.

Muž, který se bál


Jeden z důvodů proč přicházíme na Zemi je, abychom se prý naučili strach. Jsem v půlce života a troufám si tvrdit, že tohle jsem zvládl dokonale. Strach je tak všudypřítomný a mocný, že o něm snad ani nejde pravdivě psát.

Muž, který...

je název projektu, který zde budu postupně zveřejňovat. Bude se jednat o kapitoly ze života stárnoucího, pošetilého muže, který bojuje, který píše, který se bojí, dívá se. Jedna z kapitol, které budou následovat bezprostředně ponese název Muž, který prudil, například...