Carlos Castaneda - Životopis

Životopis Carlose Castanedy z pera francouzského herce a spisovatele Christophe Bourseillera poprvé vydaný v roce 2005, nabízí další pitvavý pohled do reálií 60. let v Los Angeles. Mimo jiné do doby, kdy vyšlo Učení dona Juana, jehož první vydání se trefilo přímo do časů hippies, Timothy Learyho a hromadného užívání halucinogenů.

Christophe Bourseiller - Carlos Castaneda Životopis

Carlos Castaneda - audioknihy česky

První kniha Učení dona Juana jako audiobook česky:



Třetí kniha Cesta do Ixtlanu také jako audiobook v češtině.



Namluvena je i druhá kniha Oddělená skutečnost. Čte Libor Terš. Dávám to do sluchátek nebo v autě. Vřele doporučuji.

Český přepis rozhovoru s Carlosem Castanedou

Následující rozhovor s Carlosem Castanedou považuji za opravdový skvost. Mnohé vysvětluje a ukazuje Castanedu jako člověka skutečně oddaného poznání, člověka, jenž na cestě k "nekonání sebe sama" už ušel opravdový lán cesty.

Jedná se o rozhovor pro časopis Magical Blend, jehož úplné znění jsem nalezl na webu matrix-2001.cz. Samotný rozhovor je rozdělen na 9 částí, z nichž první část vkládám:

Juan Matus - vtip

Když svět je vzhůru nohama, my jsme hlavou nahoru. Ale když je svět správně hořejškem nahoru, jsme my zase vzhůru nohama...

Bod spojení

Bod spojení je schopnost vnímat jiné věci. Způsob, jakým netrváme na realitě.

Před časem jsem absolvoval jeden kurz, který vůbec nebyl zaměřen duchovně. Ba co víc, byl to kurz vyloženě technický, přímo programátorský. 

Během něj jsem přivedl sám sebe k uvědomění si zvláštní skutečnosti. Oproti mému logickému očekávání, byly - vyjma mě a lektora - frekventant(k)y kurzu samé ženy. 

Například i všichni mí bývalí šéfové či zaměstnavatelé byly ženy. Pokud jsem žádal o zaměstnání muže, nedopadlo to. Nikdy. S ženami šéfkami jsem si naopak vždy rozuměl.

Svoboda

je to jediné, čím se má člověk podle Nekonečna zabývat. 

Sám Carlos Castaneda zůstal v ošuntělém pronajatém hotelovém pokoji několik měsíců, než - jak mu poradil don Juan - zemřel.

Aktivní tvář nekonečna

Když jsem před lety začínal číst Carlose Castanedu,

pátral jsem po jakýchkoli českých materiálech o učení dona Juana. Ztrácel jsem se totiž ani ne tak v pojmech, i když taky, jako spíš v rozdílném pojetí Castanedova díla. Zdálo se mi, že vesměs každý, kdo o něm psal, četl úplně jiné knihy, než jsem četl já. 

Vysvětlení mě napadá spousta a asi za nejzajímavější pokládám to, že se jedná o jakési individuální vedení entity, kterou Castaneda resp. don Juan nazývá silou. Tahle nevysvětlitelná síla nás vede a určuje náš směr a hloubku našeho vhledu.

Čaroděj

Je fascinující, jaký strach naháněl Juan Matus celému svému okolí. A to jen proto, že přemohl své ego.

Otce i matku mu zabili mexičtí vojáci během indiánských čistek, které probíhaly někdy na začátku 20. století v mezoamerice. Vojáci mu prý bičem přesekli prsty na rukou, když se držel mrtvého těla své matky. To bylo Juanu Matusovi nějakých pět let. 

Stopařský systém klasifikace osobnosti

Tak jako třeba Human Design dělí lidi do skupin, existuje i Stopařský systém klasifikace osobnosti, jenž popsal Carlos Castaneda ve své knize Síla ticha. Dělí osobnosti do tří skupin a není to žádně ezotericky příjemné zjištění. Staří vidoucí byli lidé ke svým egům nelítostní a stejně brutální jsou i jejich charakteristiky pro každou skupinu. Není divu, že se po jejich uveřejnění snesla na Castanedu bouře intelektuální kritiky, jejímž cílem bylo prohlásit celou jeho práci za pouhou fikci. 

Dodnes existuje obrovská skupina lidí, pro niž je jméno Carlos Castaneda téměř sprostým slovem a jenž se úlevně usmívá při zmínce o donu Juanovi. Já se tomu nedivím, jak jsem řekl, není to čtení, které čochní naše ega.

Rozhovor s Carlosem Castanedou - Audio/EN

Unikátní záznam z rozhovoru s Carlosem Castanedou, který se uskutečnil v roce 1969 na vlnách radia KPFA. Délka rozhovoru je cca 37 minut.

V době tohoto povídání byl Castaneda don Juanovým žákem nějakých osm let a pravděpodobně již měl za sebou svůj noční skok do propasti, slovy a rozumem nepostižitelný čin, jímž uzavřel určitou část svého učení u Juana Matuse. 

Castanedův hlas a celkový projev dává tušit člověka, jenž viděl o mnoho víc, než většina z nás:

Juan Matus o nagualu

...a tady jsou. Pro snazší uchopení a hladší posun vašeho bodu spojení doporučuji přečíst si nejprve krátkou předmluvu Carlose Castanedy z jeho knihy Aktivní tvář nekonečna, kterou jsem citoval v předchozím článku. Dál už o nagualu nechám promlouvat samotného dona Juana...:

Tonal a nagual

Syntaxe

Muž zírající na své rovnice pravil,

že vesmír někdy začal.

Řekl, že byla jednou jedna exploze.

Třesk všech třesků. A tak se zrodil vesmír.

Řekl dále, že vesmír se neustále rozšiřuje.

Dokonce vypočítal jeho stáří:

Čítá deset miliard oběhů Země okolo Slunce.

Celý svět se potěšil

a jeho výpočty nazval vědou.

Nikdo nepomyslel na to, že představou o počátku vesmíru

onen muž pouze odzrcadlil syntaxi svého mateřského jazyka.

Syntaxi, která vyžaduje počátek čili zrození,

vývoj neboli dospívání

a konec podobající se smrti.

Vesmír započal

a stárne, ujistil nás tento muž,

a zemře tak, jak zemřou všechny věci.

Tak, jak zemřel on sám,

když matematicky dokázal

syntaxi svého mateřského jazyka.

Zvuky světa a Tiché poznání

Don Juan na něj často řval: "Zastav svět!" A chudák Carlos neměl ponětí, co po něm ten  starý bláznivý indián vůbec chce.

Mluvím o tichém poznání dona Juana Matuse, jak ho zapsal Carlos Castaneda. Nechce se mi psát o "tichém poznání toltéků, mayů nebo aztéků" a svést se tak na módní vlně. Nic o nich nevím, je to příliš dávná minulost a ani v obsáhlém učení dona Juana jsem nezaznamenal o toltécích víc, než pouhé dvě (2) zmínky.

Ale tohle stojí za to:

Zářící oči dona Juana

Triangle

Carlos Castaneda se o "zářících očích" dona Juana zmiňuje od samého začátku svého učení. Popisuje je jako "dva světelné body, pronikavý pohled, žhavé uhlíky" a podobně. 

Po celou dobu čtení jsem tenhle popis bral s velkou rezervou, jako pohádkovou metaforu. A jako obvykle jsem si během čtení Síly ticha s hrůzou uvědomil, že je to (opět) myšleno doslova. A téměř Castanedovského rozpomenutí se mi dostalo ve chvíli, kdy jsem poznal, že o "svítících očích" byla řeč už dávno dávno dávno, snad ještě v knihách před odhalením druhé poloviny učení.

Carlos Castaneda a dvojí učení dona Juana

Carlos Castaneda byl postaven před rozhodující výzvu jeho života. Před úděsnou a nepravděpodobnou pravdu o jeho učení u Juana Matuse. Od té doby, co se mu v životě začaly vyskytovat podivné události a podivní lidé, které "nikdy neviděl", se ocitl před zjištěním, že vědění, které mu don Juan jako starý vidoucí zřec zprostředkovával, bylo zvláštním způsobem rozděleno na učení pro "pravou a levou stranu."

Závoj zapomnění

Já, Projektor / Human Design

"Lidi pořád chtějí, aby jim někdo říkal, co mají dělat. A když jim to někdo řekne, tak to nechtějí slyšet."

Juan Matus

Human Design je prazvláštní systém. Je založen na naprosto odlišném základu

než cokoli, s čím jsem se kdy setkal. A prapodivný proto, že funguje a je pravdivý. Bohužel.

Dělí lidi na čtyři typy osobností - typ generující, manifestující, projektující a reflektující. Cituji Jakuba Střítezského z jeho české stránky Human Designu:

Human Design - mapa

"Projektoři jsou prvním ze dvou neenergetických typů. To neznamená, že by neměli žádnou energii. Naopak, mohou mít přístup k více energii než kdokoli jiný. Jsou totiž uzpůsobeni k tomu, aby pracovali s energií ostatních a vedli je. Jedině Projektoři mohou rozumět Manifestorům a Generátorům. Své dary a talenty však mohou uplatnit pouze tehdy, když je ostatní rozpoznají a pozvou je ke spolupráci. Do vztahů (osobních i pracovních) by měli vstupovat pouze když je někdo rozezná a ocení jejich kvality. Bez toho, že by někdo rozpoznal jejich kvality a pozval je, jsou bezmocní. Pozvání, nebo energie pozvání, jsou pro ně klíčem k úspěchu. Pokud je to pozvání pro ně správné (což jim řekne jejich vnitřní autorita), mohou dělat téměř cokoli a nedocenitelný přínos pro druhé.

Změna v názvu blogu

Z úcty ke skutečnému Muži poznání, nagualu donu Juanu Matusovi ze Sonory v severním Mexiku a z hlubokým vděkem ke Carlosi Castanedovi, který to vše prožil a sepsal způsobem, v němž si neponechává pražádných zásluh a sám sebe vykresluje s dokonalou a nemilosrdnou vnitřní integritou, činím změnu v názvu blogu. 

Odstraňuji výraz "Toltéci", jež se v jedenácti Castanedových knihách objevuje pouze cca dvakrát a definitivně se tak distancuji od novodobých "seminářových toltéků" současnosti.

Současně přidávám jméno dona Juana Matuse, které jsem pomíjel záměrně proto, že spojení "don Juan" nese zavádějící konotace.

Juan Matus by se důsledně bránil vyzdvižení svého jména, ale já tak konám proto, že - slovy Carlose Castanedy - je to ten nejrozumnější člověk, kterého jsem kdy poznal.

 

Rituály nedělání

V lednovém čísle Pravého domácího časopisu jsem narazil na článek s názvem Rituály moderní doby. Text, týkající se novodobých kněžek a bohyň sexu mezi námi, provázejí fotografie krásných žen, oblečených duchovně dle představ vzhledu kněžek dávných věků, provozujíce rituály tance, bubnů, čelenek a šátků.

V době přebohaté nabídky ženských rituálů, ženských kruhů a seminářů o vaginálním mapování v rámci kterých si může milostivá nechat zhotovit věrný odlitek svého kočičáka, jsme my, muži, trochu pozadu.

Děti a noční pláč / Děti jsou schopny létavce zahlédnout

Když jsem byl malý a bydleli jsme ještě v Praze ve Strašnicích, v nohách mé postele stávala skříň. Na ní jsem čas od času v noci zahlédl velkého černého ptáka, který se na mě díval. Tiše seděl a čekal a koukal na mě. Ve chvíli, kdy můj strach prudce vzrostl, se na mě vrhnul. Sletěl ke mě a aniž by se mne dotknul, přeletěl těsně nade mnou směrem od nohou, přes břicho a přes hlavu. To jsem se pak vždycky z křikem probudil. 

Téměř jsem na tuhle věc z dětství zapoměl, když se mi o nějakých čtyřicet let později dostala do rukou kniha, kde je tento černý pták popsán jako létavec, anorganická bytost, jenž je součástí našeho světa. Následuje krátká tématická ukázka z poslední knihy Carlose Castanedy Aktivní tvář nekonečna: