Rituály nedělání

V lednovém čísle Pravého domácího časopisu jsem narazil na článek s názvem Rituály moderní doby. Text, týkající se novodobých kněžek a bohyň sexu mezi námi, provázejí fotografie krásných žen, oblečených duchovně dle představ vzhledu kněžek dávných věků, provozujíce rituály tance, bubnů, čelenek a šátků.

V době přebohaté nabídky ženských rituálů, ženských kruhů a seminářů o vaginálním mapování v rámci kterých si může milostivá nechat zhotovit věrný odlitek svého kočičáka, jsme my, muži, trochu pozadu.

Děti a noční pláč / Děti jsou schopny létavce zahlédnout

Když jsem byl malý a bydleli jsme ještě v Praze ve Strašnicích, v nohách mé postele stávala skříň. Na ní jsem čas od času v noci zahlédl velkého černého ptáka, který se na mě díval. Tiše seděl a čekal a koukal na mě. Ve chvíli, kdy můj strach prudce vzrostl, se na mě vrhnul. Sletěl ke mě a aniž by se mne dotknul, přeletěl těsně nade mnou směrem od nohou, přes břicho a přes hlavu. To jsem se pak vždycky z křikem probudil. 

Téměř jsem na tuhle věc z dětství zapoměl, když se mi o nějakých čtyřicet let později dostala do rukou kniha, kde je tento černý pták popsán jako létavec, anorganická bytost, jenž je součástí našeho světa. Následuje krátká tématická ukázka z poslední knihy Carlose Castanedy Aktivní tvář nekonečna: